Psaní o všem, co mě zrovna napadne

Srpen 2014

Duhová jiskra

31. srpna 2014 v 16:50 Můj zápisník

Byla jedna země, kde se žilo velmi těžce. Hodně se tam kradlo, ba i vraždilo. A v té zemi kdysi hořel Oheň štěstí a hrál sedmi barvami duhy. Kdo si jím připálil svíci, vnesl radost všude, kam padlo její světlo, a kdo si jím zatopil v kamnech, měl doma teplo, pohodu , a klid. Jenže oheň skomíral, až zhasl, a pak už bylo hůř a hůř.
Když už život skoro nebyl k vydržení, navštívil král jednu starou vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor: "Vědmo, už si prostě nevím rady. Ty jsi chytrá jako liška. Pomoz nějak téhle smutné zemi!"
Vědma přimhouřila úzké staré oči: "A králi, dovolíš mi lhát?" Pro dobro země jí král dovolil všechno.
Vědma měla k lidu tuto divnou řeč: "Oheň štěstí zhasl, ale zbyla malá jiskra a tu nosí v sobě jeden z vás. Sám to neví, ale snad ji jednou najde a pak se Oheň štěstí znovu rozhoří. Nevím, jestli je to muž anebo žena. Možná je to stařec, možná dítě. Ale pozor! Jestli si ten člověk bude zoufat, jiskra zhasne a potom vám běda, všechny vás opustí štěstí navěky."
Lidé byli jako ohromení. Od té chvíle o tom přemýšleli pořád. Každý toužil vědět, v kom ta jiskra je.
A stalo se, že žárlivý muž chystal vraždu. Už stál s nožem nad svým spícím sokem, když ho náhle cosi napadlo:"Co když zrovna on má v sobě jiskru? To by zhasla a potom nám běda. Raději ho nechám být." A druhého tak hrozně mrzel život, že chtěl skočit do hluboké vody, ale na poslední chviličku si řekl: "A co když ta slova byla o mně? Nesmím si tak zoufat! Třeba mám tu jiskru v sobě právě, já. A třetí chtěl vyhnat souseda z domu, další zvedal klacek, aby zmlátil děcko...a všem zadržel ruku stejný nápad: Co kdyby to náhodou byl on?
Od těch dob se život v zemi změnil. Lidé se k sobě chovali slušně, aby nezhasli duhovou jiskru. Do země se konečně vrátila radost. A pak znovu navštívil král vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
"Díky, vymyslela sis to skvěle. Ale jaká škoda, že jsi lhala. Že tu není aspoň jeden člověk, který by měl v sobě jiskru štěstí!"
Vědma přimhouřila úzké staré oči: "To víš, králi, že jsem trochu lhala. Jeden takový člověk tu není. Tu jiskru má v sobě totiž každý. Ale to jsem přece nemohla říct lidem! Copak by mi někdo uvěřil?"
* * *
z knihy Daniely Fischerové " DUHOVÁ JISKRA "


Háčkovaná dečka

28. srpna 2014 v 10:36 Háčkování
Dostala jsem chuť něco uháčkovat. Tak jsem raději začala s něčím malým. Háčkování mě baví, jen v tom vypínání deček se budu muset zdokonalit.





Kopretina

23. srpna 2014 v 19:51 Obrázky


Druhá růžička

21. srpna 2014 v 20:58 Obrázky
Ona je vlastně podobná té první, ale líbila se mi, až jsem měla chuť si jí utrhnout. Ale odolala jsem :-)

Svatby v Panenském Týnci aneb moje toulky ve hvězdách

21. srpna 2014 v 15:43 Můj zápisník
Tak já jen na začátek napíšu to, co jistě většina lidí zná. Takže jen pro pořádek...V panenském Týnci se nachází nedostavěný gotický klášterní chrám, asi ze 14 století. Je vyhledávaný turisty hlavně proto, že je to místo které má energeticky silné léčivé účinky. O stavbu se postarali Páni ze Žerotína a nikdo neví, proč klášter nebyl dostavěn.
Když jsme na místo přijeli, byl tam jakýsi mladík, který nám ochotně vysvětlil, kde je nejvíce léčivé energie, kde je místo vhodné na léčení, kde na meditaci, i kde je nejvíc pozitivní energie. Prošli jsme si místa, jak mladík poradil, v místě kde je nejvíc pozitivní energie mladík cítil brnění v nohách. Můj syn, který se mi zdá méně citlivý než já, tuto energii cítilv rukách. Tak jsem zvědavě čekala, co to místo udělá se mnou, ale nic jsem necítila. Já, taková citlivá osoba, až jsem se za to styděla.

Ale proč o tom místě píši, je hlavně proto, že jsem posedlá vším, co se týká svateb. Ne proto, že bych se snad já chtěla vdávat, ale moc ráda se dívám, jaké má která nevěsta šaty, jakou kytici, jak má ozdobené auto, tak na to se moc ráda dívám a kochám se. Jeden čas jsem byla zvědavá i na ozdobené svatební dorty, ale od té doby co jsou zdobené a potažené marcipánem, už to není ono. Mám ráda krémové zdobení, i s růžičkama, tam mi marcipán nevadí.
V Panenském Týnci se konají i svatební obřady. Když jsme tam byli naposledy asi před třemi týdny, konaly se tam zrovna dvě svatby. Tu první jsme nestihli. Tak sem dávám fotky druhé svatby. Nevěsta hezká, jen jsem zklamaná jejími šaty. Mám pocit, že jsou v poslední době všechny svatební šaty tak nějak všechny skoro stejné. I když zadám fotky svatebních šatů na google, je tam spousta variant s různými nesmyslnými nabíranými motivy...kam se poděly ty princeznovské, kam se poděly šaty co v nich dívky vypadaly jak víly, s květinama volně visícíma skoro až k nohám? Jen jednou jsem se dostala na cizí stránky google, kde jsou šaty nevěst zdobeny rafinovaně kraječkami, radost se podívat. Chtěla jsem je okopírovat a dát tady na blog, ale okopírovat nešly. Škoda.
Tak sem dám fotky z Panenského Týnce...

Tady je nedokončený chrám, a příprava na obřad:

Tatínek vede nevěstu:

Nevěsta. Bylo tam moc lidí, jsem za tento záběr moc ráda :-)

Ještě nevěsta:

Tady ženichovi jeho kamarádi, zřejmě také hasiči navlékli hasičský oděv. Asi je dost těžký, protože se v něm museli manželé projít, aby prý věděli, že manželský život není vždy lehký :-) A opravdu, ženich se v tom úboru sotva šoural :-)

A tuto fotku jsem si nechala nakonec. Moc velká škoda, že na fotce nejsou vidět detaily, jak jsme měli možnost vidět nevěstu i její šaty my. Na fotce jsou vidět jen bílé šaty. Ve skutečnosti nebyly šaty bílé, byly mírňonce nažloutlé, jen s takovým mírně skoro nepostřehnutelně lesklým nažloutlým odstínem. A byly místama hlavně na živůtku rafinovaně zdobené krajkou. Ve stínu u zdi a v té zelené trávě vypadala ta světlovlasá nevěsta jako z pohádky Tisíce a jedné noci:-) I ta bílá kytice se světle zelenými stonky jako by zářila. Škoda, že to na fotce není vidět...tak ráda bych se tu o tu krásu podělila s nějakou budoucí nevěstou. :-) A mně nezbývá jen říct, že už se těším, až modní návrháři vymyslí zas něco nového :-)