Psaní o všem, co mě zrovna napadne

Říjen 2014

Vánoční ozdoby

29. října 2014 v 12:20 Můj zápisník
Převčírem jsem byla v Hornbachu. Prostě jen tak, podívat se na vánoční dekorace. Dělám to tak každý rok, protože si ráda prohlížím vánoční ozdoby. A každým rokem mě zaujme něco jiného. Bylo tam zas tolik lákadel, až z toho člověku jde hlava kolem :-) Po půlhodince jsem z těch všech lákadel, světýlek a barev byla přesycená. Ale přece jen mě něco zaujalo Tentokrát mě nejvíc zaujala v regálu kolekce bílých vánočních kouliček. Byly plastové, jemně zdobené a ta bílá barva mě po tom všem koukání uklidňovala, přitahovala. Hned jsem si představila, jaké by to bylo krásné, mít vánoční stromeček ozdobený jen těmito bílými ozdobami. Jenže doma mám ozdob spoustu a navíc ty plastový kouličky stály 55Kč za jeden kus :-) Je jasný, že tohle bych si koupit nemohla, vždyť na stromeček bych potřebovala ty krabice nejméně dvě, ideálně tři. Tak jsem se jen tak kochala pohledem a pak odjela domů.
Jenže doma jsem začala přemýšlet, že jsem si mohla koupit alspoň jednu tu kouličku, stejně tak, jak jsem viděla, že si je kupují po jedné lidi jen tak pro raost. Tak jsem se tam včera zas vrátila a měla jsem v plánu si k té jedné kouličce koupit bílou svíčku, co byla také jemně ozdobená, že se mi bude hodit k té kouličce. Přijela jsem tedy zas do Hornbachu a rovnou k bílým kouličkám. Jenže kterou si vybrat? Tak jsem pořád vybírala a vybírala, a nemohla se rozhodnout. Nakonec jsem koupila jen tu svíčku a mám jí vystavenou v obýváku a chodím se na ní dívat :-)
Ale tu krabici s kouličkama jsem si alspoň vyfotila. Tak sem dávám fotku kouliček, už tam nejsou všechny, lidi si některé už koupili.


A ještě fotka té mojí svíčky :-)


Tábor

25. října 2014 v 19:00 Můj zápisník
Ještě sem dávám fotky z minulé neděle, kdy jsme byli na výletě v městě Táboře. Skoro celý den bylo zataženo, až asi okolo třetí hodiny odpoledne se ukázalo sluníčko. Ale to už jsme se pomalu chystali domů, protože jsme se museli stavět ještě v Bečicích, kde jsme čekali další asi jeden a půl hodiny na syna, který si z Tábora udělal pěší výlet s naším pejskem podél Lužnice k hradu Příběnice. Punťa se vrátil dost utahaný :-)
Tak ty fotky Tábora, hlavně náměstí..byla jsem tam vlastně poprvé v životě :-)

Náměstí






jedna fotečka z trhu:

Také jsme byli v jednom krámku, kde jsem obdivovala víly :-) Nedá mi to, musím je sem dát :-)





Mikuláš čert a anděl

22. října 2014 v 17:57 Háčkování
Nevím, jestli se toto hodí zrovna na téma týdne, ale je už skoro konec října, tak mě napadlo, dát sem tyto postavičky. Háčkovala jsem je sice už loni, ale přece jen mi to nějaký ten čas zabralo, než jsem ty čtyři postavičky uháčkovala. Zvláště když jsem neměla žádnou předlohu, jen jakousi představu ve své hlavě. Takže jsem i párala a opravovala, než z toho bylo to, co jsem měla v plánu udělat. Pokud by jste někdo chtěl také si uháčkovat Mikuláše, potřebujete polystyrenový zvoneček, mírně dole seříznutý na tělíčko Mikuláše a čtyři pěnové kuličky do hlaviček a 6 malinko větších kuliček na vyplnění tělíček, klubka příslušné barvy a můžete začít :


Březová Lhota

19. října 2014 v 0:04 Můj zápisník
Když jsem byla malá, jezdil přes naší vesnici pán s koňmi. Vozil lidem dříví z lesa, někdy zas pomáhal na poli vyorat brambory. I k nám párkrát přivezl dříví. Vždy jsem se na to těšila. Otevřeli jsme vrata a koně i s potahem dotáhli náklad až na dvůr. Pak se dříví složilo a jelo se znova do lesa, kde se opět naložilo dříví a jelo se zase k nám. Pak dostali koně napít. Překvapeně jsem se dívala, jak jim dědeček nosí jeden kbelík vody za druhým a koně pili. Snad každý dva kbelíky. Divila jsem se, že vypijí tolik vody :-) Dědeček říkal, že ten pán s koňmi bydlí ve vesničce která je uprostřed lesa. To pro mne bylo moc lákavé místo, chtěla jsem vědět, jak to tam vypadá. A když jsem povyrostla, bylo mi asi 12 let, vzaly jsme s kamarádkou pejska a vypravily se do lesa na tu Lhotku. Šly jsme dlouho a objevily kouzelnou malou vesničku. Jen pár starých malých domečků, dřevěné ploty u zahrádek, ne ty dnešní, ale takové ty z tenkých nepravidelných dřevěných kůlů. I my měli tenkrát ještě dřevěný plot i kůlničku, díky dědečkově šikovnosti. Hned na kraji vesničky byl malý domeček a nápis "Hospoda". Měly jsme s kamarádkou žízeň a tak jsme otevřely dřevěnou branku a zaklepaly na domovní dveře. Vyšla stará paní, v takových těch starých šatech, s šátkem na hlavě, prostě typická pohádková babička. A že prý má hospodu otevřenou až večer ale že to nevadí. Pozvala nás do hospody. Hospoda byla malá, čistá místnost s dřevěnou podlahou. Dřevěný těžký stůl a židle. Po zdích svaté obrázky. Nikdy dřív jsem se s něčím takovým nesetkala. Nalila nám limonádu a ochotně vzala svůj kastrůlek a dala napít našemu pejskovi. Pak jsme se rozloučily s tou milou hodnou paní a šly dál. Ve vsi jen pár domků, stodola, také ze dřeva, v ohradě se pásli koně. A už jsme byly na konci vesnice. Ve mne zůstal sen, že se do té vesnice jednou vdám, budeme mít s manželem malý domeček, manžel bude jezdit s koňmi, já ho vždy přivítám v poledne s obědem, a on půjde zas do lesa, nebo na pole. Před domečkem jsem v duchu viděla lípu, pod lípou lavičku, i sebe, jak na lavičce sedím a zašívám, na okně kočička, pod oknem psí bouda, husy a slepice a děti mi vesele běhají po zahradě a smějí se a dovádějí. Ještě teď v duchu vidím ten svůj sen, i s malovaným hrnkem, z kterého mi kočička na okně upíjí mléko :-)
Já vyrostla a asi jsem na ten sen pozapoměla, vdala jsem se na vesnici, ale stále mám sen, že bych chtěla bydlet v lese. V týdnu jsme se jeli na tu Lhotku podívat. Už se nejmenuje Lhotka, ale Březová Lhota a vede tam normální silnice a vesnice je upravená, moderní. Po staré pohádkové vesničce nikde ani památky. Snad kromě výjimky dvou kapliček a kříže (ale i ty kapličky jsou asi nové ) působí jako jedna z moderních vesnic.
Musím přiznat, že je vesnička upravená, trochu se rozrostla, přesto cítím malinko zklamání. Najde se ještě někde taková stará, pohádková vesnička uprostřed lesa?
Tak sem dávám fotky ze současné Lhoty:









Chválím tě země má

15. října 2014 v 19:05 Písničky
Tato krásná prezentace hradů a zámků spojená s hezkou písničkou mi přišla mailem:


O mé touze uháčkovat něco krásného

14. října 2014 v 17:43 Háčkování
Zas mi něco popadlo, vrtá mi to hlavou, jenže nevím, jak na to. Prostě jsem zas našla na FB moc šikovné nápady na háčkování. A tak jsem vzala do ruky háček a klubíčko bílé sněhurky a podle obrázku jsem uháčkovala zatím jen pár různých koleček( zatím na zkoušku jen asi 5) a už jsem se těšila, jak je stejně jako na tom obrázku sháčkuju dohromady. Vždyť to na první pohled není tak těžké, naopak, zdá se mi to jasné, stačí vždy udělat pár řetízkových ok a spojit kolečna. Jenže to musí být přesně, aby vyšel i tvar na blůzičku, a on i ten počet spojovacích ok musí být pokaždé jiný, aby to esteticky navazovalo, aby se to někde příliš neuvolnilo, jinde zas aby počet ok byl naopak dostatečný.
Ne, tak tohle já dělat taky nemůžu. Ale přesto mi to nedá, abych tu nezveřejnila fotky se vzory, jak je možné uháčkovat krásné letní šaty, nebo blůzičky. Letos v létě jsem viděla po Praze hodně žen v takových háčkovaných blůzičkách. Vím, je podzim, ale kdybych začala teď háčkovat, dřív jak do jara by to stejně nebylo hotové, jak se znám.

Tak sem dávám fotku sukýnky z koleček, kterou tedy dělat zatím nebudu...ale co kdybych jednou...:-)


A ještě celé šaty, ty už by se snad daly uháčkovat, no nevím, momentálně mám rozděláno něco jiného, ale nerada bych tento obrázek ztratila. A ani nemají nabíranou sukýnku :-)


Toto je vlastně vzorově podobné těm béžovým šatům :-)


Ještě podzimní květiny

10. října 2014 v 18:11 Obrázky
A zas jsem nevěděla kterou fotku vybrat, bylo by mi líto je vyhodit :





Háčkované šatičky na panenku

8. října 2014 v 22:53 Háčkování
Tyto už jsem háčkovala loni, ale chytlo mě infantivní hraní :


Takže když už v tom jedu, tak si sem k tomu přidám i tento hezký obrázek holčiček, našla jsem ho na FB :-)


Jiřetín pod Jedlovou

7. října 2014 v 21:05 Můj zápisník
Chtěla jsem sem dát fotky podzimního listí, ale vzpoměla jsem si, že mám ještě fotky z kratičké dovolené ze začátku léta.

Tak tedy Jiřetín pod Jedlovou se nachází v Lužických horách. Je známý Křížovou horou. Na Křížové hoře v roce 1764 byla
zřízena křížová cesta. Neví se, kdo jí nechal postavit. Na google jsem se dočetla, že jí nechal postavit zdejší kněz. Já na ceduli před vstupem četla, že 7 bratrů z vesnice měli přestoupit na katolictví, nebo opustit zem. Odešli tedy, ale hned první noc se jim všem zdál sen...zjevil se jim Spasitel na kříži a žádal je aby se vrátili. Nechtělo se jim. Nakonec se do vesnice vrátil pouze nejmladší z bratrů, protože byl nemocný. Pobýval na hoře a uzdravil se. To prý ho vedlo k tomu, aby zde vystavěl kaple.
V současné době psychotronici naměřili, že místo má silné pozitivní léčivé účinky. Čím výš se stoupá, tím je uzdravující energie silnější.
Křížová cesta začíná sochama a výjevem Getsemanské zahrady. Prošla jsem okolo třech ležících soch a zastavila se u sochy modlícího se Ježíše. Měla jsem při pohledu na zahradu s Ježíšem takový zvláštní pocit, i přes to, že zahrádka byla malá, jen taková symbolická. Dívala jsem se do tváře sochy, a pozorovala její výraz. A přemýšlela, jak se asi cítí člověk v takové situaci. Raději ani nemyslet.
Tady je záběr ještě s jedním z apoštolů:


Následuje 11 kapliček, s výjevy Ježíšovy křížové cesty. Na konci kapliček je Kaple povýšení svatého Kříže. U každé kapličky jsem se zastavila a snažila se cítit tu energii. A přiznávám, že jsem se i svými slovy modlila:

Chtěla jsem u každé kapličky zapálit svíčku, ale chtělo to kahánky. Svíčky co jsem měla u sebe hned zhasínaly.


Zašla jsem i ke kapli božího hrobu, vlezla dovnitř, ale přiznávám, že jsem tam dlouho nevydržela. Nechodím do kostela a ležící Ježíš ... na mne , která na to není zvyklá...no, necítila jsem se z toho dobře. Všude kolem něj spousta svíček a květin. Já svíčku už neměla, nechala jsem je pozhasínat u kapliček. Tak jsem se Mu v duchu omluvila. Zaujal mě prostrčený obrázek nakresleného autíčka a dětským písmem tam bylo napsáno...,,Ježíšku, to je pro Tebe, děkuji" a podpis chlapce. Napadlo mne, že ten malý chlapeček prostrkával ručičky skrz mříže, v těsné blízkosti Ježíšovy ležící postavy a určitě to dělal s radostí, vděkem, určitě necítil nepříjemný pocit ze sochy mrtvého Ježíše. Zas jsem se Mu v duchu omluvila..,, Ježíši, ty víš, že mě to nedělá dobře, ty mě znáš, tak promiň, já musím ven...:-) Věřím, že to pochopil :-) Takže záběr jen z povzdálí :-)


Nejlépe mi bylo u sochy Panenky Marie, u ní jsem si sedla na lavičku a přemýšlela a koukala dolů do kraje. Fotka se mi nejlíp povedla ze strany, takže není vidět z blízka a zepředu :-)


A cesta dolů prý jde nejlépe :

Ještě fotky z Jiřetína:



Jiřiny

5. října 2014 v 19:55 Obrázky
Nemohla jsem se rozhodnout, kterou fotku sem dát, tak sem dávám všechny čtyři :-)